Rádce

Odlévání stop

Vyhledáme si neporušený otisk stopy končetiny jakéhokoliv zvířete. Odlitek bývá nejlépe zachován v tužším blátěném terénu, lze však odlévat stopu i ve sněhu. Stopu očistíme od hrubých nečistot. Následně obtočíme proužek papíru do potřebné vzdálenosti kolem stopy, sepneme kancelářskou sponou a mírně přitlačíme do podkladu. Z vnějšku po obvodu papírového proužku upevníme dřívka, která nám udrží kulatý tvar. V misce připravíme sádrový roztok, který dobře promícháme aby nám nevznikly hrudky. Z výšky přibližně 10 cm roztok naléváme do formy, až po její okraj. Sádra tuhne přibližně asi 15 minut. Poté malou lopatkou odlitek opatrně vyrýpneme.

Odlévání stop na sněhu

Při odlévání stopy ze sněhu nejprve vybranou stopu a její okolí poprášíme suchou, která udělá na povrchu škraloup. Chvilku počkáme a poté nalijeme slabou vrstvičku rozdělané sádry, opět počkáme a nakonec dolijeme zbytek. Aby se suchá sádra po stopě stejnoměrně rozprášila, je výhodné ji nasypat do staré cukřenky na práškový cukr.

Vodoměrka

Na vodní hladině se míhají vodoměrky. Běhají po vodě, a přece se neutopí. Proč?

 

Úzké vodoměrčino tělíčko je sotva těžší než voda, a nožky má ze široka rozkročeny. „Chodidla“ jsou hustě pokryta chloupky, které k nim nepropustí vodu. Vodoměrka takřka „bruslí“ na polštářích a její chodidla se do vody jen velmi nepatrně zaboří. Celý vodoměrčin život se odehrává na vodě. Vodoměrka se nepotápí ani neplove. Zkuste ji potopit. Vemte ji opatrně do dvou prstů a ponořte ji. Povolte a vyplove jako zátka. Když byla pod vodou, zaleskla se jako by ji postříbřili. Mezi chloupky, pokrývajícími její tělo, udržel se vzduch. Její specifická váha klesla pod jedničku a voda ji vynesla.

 

Mravenec

Všimli jste si někdy, že mravenec při kousnutí zaujme téměř stejnou polohu, jako včela nebo vosa, když vráží žihadlo? Proč?

 

Při kousání zaujme zvláštní polohu. Ohne zadeček pod sebe tak, že jeho konec se dostane do blízkosti mravenčích čelistí. Mnozí jste již viděli jak se kousající mravenec zkroutí. Když bodá včela nebo vosa, vráží do nepřítelova těla žihadlo. Tím vtéká do ranky jedovatá tekutina. Mravenci náležejí k bodavému hmyzu, ale naši obyčejní mravenci žihadlo nemají, dávno ho již pozbyli. Avšak žláza vyměšující jedovatou tekutinu se udržela.

Kusadla jsou na hlavě a jedovatá žláza na konci zadečku. Aby se jedovatá tekutina dostala do prokousnuté ranky, musí se konec zadečku přisunout k místu kousnutí. A proto také mravenec podhýbá zadeček k hlavě a zkrucuje se. Je to jeho instink, aby se stočil, když kousne. Ostatně i včerly a vosy tak zdvihají a trochu stáčejí zadeček, když bodají, neboť v takové poloze nabývá žihadlo více méně svislého směru a snáze se dá vrazit do nepřítelovy kůže. Mravenec jen dále zdokonalil tuto zvyklost všeho bodavého hmyzu.